„Vir je vlastně kus informace, nějaká sekvence bitů, dlouhé číslo. Evoluční výpočet neustále hledá sekvence, které dopadnou nejlépe,“ přirovnává proces mutací k paralelnímu počítačovému výkonu výzkumník Jan Kulveit z Oxford University. „Úpravy probíhají metodou pokus-omyl.“
„Výpočetní procesy založené na velmi jednoduchých základech se dokáží chovat docela chytře a vyřešit i složité problémy, když jim dáte dost výkonu,“ připomíná Kulveit. A tím problémem, který virus řeší, je šíření v populaci.
Je to jako kdybyste se snažili uhodnout počítačové heslo. Náhodně, znak po znaku. Na jednom stroji můžete vyzkoušet jeden znak za pět dní. Ale když máte k dispozici více strojů, můžete vyzkoušet více možností. A díky tomuto paralelnímu výkonu rychleji uhodnete hledané heslo.
„Velký počet nakažených proto nemá jen ten přímý špatný důsledek, že je více lidí nemocných, a více lidí zemře,“ připomíná Kulveit. „Je zde i nepřímý špatný důsledek, že virus má více pokusů uhodnout hesla.“