Tým vedený britským lékařem Andrewem Wakefieldem v roce 1998 zveřejnil krátkou studii. Byla provedena na pouhých 12 dětech a poukazovala na podezření, že existuje souvislost mezi autismem a vakcínou MMR . Vyvolalo to pochopitelně ohromnou reakci, a to nejen vědců, ale i ze strany médií a především veřejnosti. Média navíc dávala prostor spíše dohadům a příběhům, než ověřitelným faktům.

Sám Wakefield pořádal tiskové konference, kde mluvil o nutnosti prověřit souvislost mezi očkováním MMR (kombinovaná vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám). Mluvil o tom, že trojvakcínu by bylo podle něj lepší nahradit třemi jednotlivými vakcínami. Teprve za několik let vyšlo najevo, proč se právě o to snažil. Nicméně jeho vystoupení vyvolalo u části veřejnosti strach z očkování, který v podstatě odstartoval novodobé protivakcinační hnutí.

„A pak to bylo čím dál horší,“ vzpomíná britský lékař Ben Goldacre ve své knize Bad Science. „Odpůrci očkování zahájili poměrně koordinovanou kampaň, zatímco lékaři z několika různých organizací se chaoticky snažili reagovat. Emotivní příběhy zoufalých rodičů se střetávaly s nesrozumitelným žargonem vědců bez špetky povědomí o tom, jak se mluví v médiích. Pokud někdo potřebuje důkaz, že neexistuje žádné velké spiknutí lékařů a farmaceutických firem proti veřejnosti, stačí se podívat, jak neobratně tehdy lékaři a vědci ve sdělovacích prostředcích vystupovali."

Vědci každopádně hypotézu o souvislosti mezi očkováním a autismem postupně ověřovali. Od roku 2000 vznikly desítky studií, které souvislost hledaly. Žádná souvislost se ale neprokázala, a to ani tam, kde ji odpůrci MMR očkování čekali. Zatím největší studie, která v roce 2019 srovnávala očkované a neočkované, analyzovala více než 650 tisíc dětí. Mezi očkovanými nebyl vyšší podíl dětí s autismem než u dětí neočkovaných.

Ke stejnému výsledku dospěla už v roce 2012 velká meta-studie srovnávající data o více než 14 milionech dětí: „Nebyla zjištěna žádná významná souvislost mezi očkováním proti MMR a následujícími onemocněními: autismus, astma, leukémie, senná rýma, diabetes 1. typu, poruchy chůze, Crohnova choroba, demyelinizační onemocnění nebo bakteriální či virové infekce.“

Díky práci investigativních novinářů navíc vyšlo najevo, že ze strany Andrew Wakefielda nešlo jen o omyl nebo nedůslednost. Wakefield si už rok před publikováním oné slavné studie nechal patentovat svou vlastní vakcínu proti spalničkám, která byla jednotlivá, nikoli spojená. Toto neuvedl jako střet zájmů, přestože to vědecké časopisy vyžadují. Další vyšetřování navíc ukázalo, že Andrew Wakefield pro svou studii falšoval data, prováděl na dětech bolestivá vyšetření bez příslušného souhlasu a pobíral přitom peníze za tvorbu posudků pro rodiče, kteří žalovali stát kvůli údajným nežádoucím účinkům vakcíny.

„Doktor Wakefield opakovaně porušil základní principy lékařského výzkumu, etické standardy, a standardy lékařské profese,“ zněl závěr komise, která v roce 2010 Wakefieldovi odebrala lékařskou licenci. Časopis Lancet, který původní studii v roce 1998 publikoval, provedl úplnou retrakci: „Je jasné, že části studie Wakefield et al. z roku 1998 neodpovídaly realitě. Tuto studii proto zcela stahujeme.“

Andrew Wakefield je přesto dodnes aktivní v antivakcinačním hnutí. Někteří lidé jej považují za mučedníka, který poukázal na „podvodné praktiky velkých farmaceutických firem vydělávajících na očkování“ a musel být umlčen. Je to paradoxní, protože to byl prokazatelně právě Wakefield, který chtěl na očkování vydělávat a falšoval kvůli tomu data.