„Dokonale prosperující stát se může během několika měsíců nebo dokonce dnů proměnit v ohnisko zuřivého ozbrojeného konfliktu, stát se obětí zahraniční intervence a propadnout se do smyčky chaosu, humanitárního chaosu, katastrofy a občanské války,“ píše Gerasimov v úvodu svého článku. „Posílila se úloha mobilních skupin ozbrojených sil smíšeného typu, které působí v jednotném zpravodajsko-informačním prostoru díky využití nových možností systémů velení a řízení.“

Důraz klade také na informační operace: „Nové informační technologie umožnily výrazně zmenšit prostorové, časové a informační mezery mezi silami a řídicími orgány. Střetnutí velkých formací sil na strategické a operační úrovni se postupně stávají minulostí. Hlavním prostředkem k dosažení bojových a operačních cílů se stávají bezkontaktní akce na velkou vzdálenost. Stírají se rozdíly mezi strategickou, operační a taktickou úrovní, stejně jako mezi útočnými a obrannými operacemi.“

Přestože se takzvaná „Gerasimova doktrína“ někdy označuje za klíčový obrat v ruském přemýšlení o válce, podle jiných nešlo o žádnou zásadní změnu, spíše o článek shrnující ruský pohled na válečnou realitu.