Ačkoliv šiřitelé dezinformací pragmaticky rozšiřují svůj rámec o jakákoliv nová témata vzbuzující emocionální reakce u veřejnosti, jejich dlouhodobé příběhy se ve vztahu k ČR víceméně ustálily. Jedná se o kontinuální kritiku politického uspořádání a politické reprezentace, členství v EU a NATO, kritiku fungování těchto organizací a diskreditaci obecných liberálně demokratických hodnot.

Tematické zaměření dezinformační produkce je tak dlouhodobě zcela v souladu se zájmy Ruské federace. Nejaktivnějšími šiřiteli dezinformací jsou často osoby silně motivované svým ideovým přesvědčením, které tradičně inklinují k sympatiím k autoritářským mocnostem či jejich představitelům a jsou zároveň nezřídka přesvědčené, že konají „osvětu“ společnosti zaslepené mainstreamovým či oficiálním výkladem událostí. Část z nich se sice považuje za moderní disidenty utlačované majoritní společností, ale paradoxně jsou to zejména tito jedinci, kteří vědomě i nevědomě přispívají k prosazování zájmů cizí moci, a to na úkor strategických zájmů ČR. Někteří autoři či šiřitelé dezinformací jsou motivováni vlastním ekonomickým prospěchem, který jim jejich šíření přináší (např. jako odměnu z reklamy nebo sponzoring od spřízněné entity).

V oblasti ruských vlivových aktivit zůstalo i v loňském roce prioritou prosazování ruských zájmů prezentovaných sice jako zájem český, nicméně skutečné české zájmy poškozujících. V globálním kontextu průběžně sílil paradox ruských vlivových operací, kdy narativ směrem k ruskému publiku hlásal, že Rusko je obklopeno nepřáteli, zatímco narativ určený k českému (resp. globálnímu) publiku zdůrazňoval, že Rusko je naše spása.