Velmi podobného účinku se dá dosáhnout i tím, že se nejprve do vzduchu nad cílem rozptýlí uhlovodíkové palivo, které se krátce poté, řekněme po několika sekundách, další explozí zapálí. Tento typ zbraní se označuje jako palivo-vzdušná. Možnosti operačního nasazení obou typů se liší, z našeho pohledu jde ovšem o rozdíl spíše akademický.

Zbraň vznikla během 2. světové války proti zakopaným či jinak dobře krytým protivníkům. Především v uzavřených prostorách je účinnější než běžná explozivní munice. Nejenže tlaková vlna se může v uzavřeném prostoru několikrát odrazit, směs také v takovém prostoru lépe vyhoří a uvolní se tedy větší část v ní obsažené energie. Pod širým nebem se částečky rozptýlí a rychleji chladnou.