WHO přenos aerosolem definitivně uznala až 23. prosince 2021, když do definice přidala slovo „vzdušný přenos“. Prvního asi půl roku pandemie ho přitom kategoricky odmítala. Později uváděla, že přenos aerosolem je možný, ale o covidu nadále mluvila jako o kapénkové nemoci. Důkazy o aerosolovém přenosu přitom existují už od prvních měsíců pandemie. Časovou osu si můžete projít na dalších slidech.
Onemocnění se může šířit z osoby na osobu skrze malé kapénky z nosu nebo úst, které se šíří, když nakažený člověk kýchá nebo vydechuje. Tyto kapénky dopadnou na objekty a povrchy v okolí. Ostatní lidé se covidem-19 nakazí, když se dotknou těchto objektů a povrchu a pak si sáhnou do očí, nosu nebo úst. Lidé také můžou chytit covid-19 když vdechnou kapénky jiné nakažené osoby. To je důvod, proč je důležité udržovat vzdálenost jeden metr od nakažené osoby.
Virus se přenáší hlavně kapénkami, které jsou příliš těžké na to, aby poletovaly ve vzduchu a rychle padají k zemi.
Některé zprávy o šíření v uzavřených rušných prostorách naznačují možnost, že se virus přenáší aerosoly v kombinaci s kapénkami. Zprávy zmiňují například zkoušky sborového zpěvu, restaurace a fitness centra. Při těchto událostech nelze vyloučit přenos aerosolem, zejména ve specifických vnitřních prostorách, které jsou špatně větrané a infikovaný v nich zůstává delší dobu.
Dosavadní důkazy naznačují, že hlavní způsob, jak se virus šíří, jsou respirační kapénky mezi lidmi, kteří jsou v blízkém kontaktu. K přenosu aerosolem může dojít ve specifických podmínkách, zejména ve vnitřních rušných a špatně větraných prostorách, kde infikovaná osoba pobývá delší dobu, jako jsou například restaurace, zkušebny pro pěvecké sbory, místnosti ve fitness centrech, noční kluby, kanceláře a místa, kde se konají bohoslužby. Probíhají další studie s cílem lépe pochopit podmínky, v kterých se aerosolem mimo zdravotnická zařízení může virus přenášet.
Současné důkazy naznačují, že virus se šíří hlavně mezi lidmi, kteří jsou v blízkém kontaktu, typicky pod jeden metr. Osoba se může nakazit, když vdechne nebo dostane do očí, nosu či úst aerosolovou částici nebo kapénku s virem. Aerosoly mohou ve vzduchu zůstávat a putovat na vzdálenost delší než jeden metr, proto se virus může šířit ve špatně větraných rušných místnostech, kde lidé tráví delší čas.
Důkazy naznačují, že se virus šíří hlavně mezi lidmi, kteří jsou v blízkém kontaktu, například ve vzdálenosti, v jaké se běžně vede rozhovor. Virus se také může šířit ve špatně větraných a rušných místnostech, kde lidé tráví více času. Je to tím, že aerosoly mohou poletovat ve vzduchu na delší vzdálenost, než ve které k sobě běžně lidé mluví (tomu se často říká přenos aerosolem na dlouhou vzdálenost nebo vzdušný přenos).