Andrej Babiš podal žalobu na slovenský Ústav paměti národa kvůli archivním svazkům, podle kterých spolupracoval s StB.
Okresní soud Bratisava I vydal rozsudek, podle něhož Andrej Babiš vědomě nespolupracoval s StB, nepodepsal závazek ke spolupráci a je tedy v registračních protokolech Státní bezpečnosti evidovaný jako agent neoprávněně. Soud přihlédl hlavně k výpovědím svědků – bývalých příslušníků StB, písemné dokumenty z archivu tajné policie naopak označil za neprůkazné.
Rozhodnutí prvoinstančního soudu potvrdil Krajský soud v Bratislavě.
Nejvyšší soud Slovenské republiky odmítl dovolání Ústavu paměti národa. Až tento soud přitom zbavil mlčenlivosti bývalé důstojníky StB, kteří dříve vypovídali v Babišův prospěch. ÚPN následně podal stížnost k Ústavnímu soudu.
Ústavní soud SR v nálezu zrušil pravomocné rozsudky ve prospěch Babiše a vrátil věc ke krajskému soudu. Podle nálezu měli být svědci zbavení mlčenlivosti už před jejich výslechem. Výpovědi příslušníků StB zároveň soud označil za nedůvěryhodné. Konstatoval, že žalovanou stranou nemůže být Ústav paměti národa, protože evidenci StB nevytvořil, ale pouze spravuje archivní dokumenty.
Krajský soud v Bratislavě zamítl Babišovu žalobu s odkazem na verdikt ústavního soudu, že Ústav paměti národa nemá v případu tzv. pasivní věcnou legitimaci.
Nejvyšší soud SR odmítl Babišovo dovolání vůči zamítnutí žaloby. Śéf hnutí ANO se následně obrátil na Ústavní soud.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl Babišovu stížnost na Slovenskou republiku kvůli údajnému porušení práv při soudních řízeních ohledně spolupráce s StB.
Ústavní soud dal částečně za pravdu Babišově stížnosti, zrušil předchozí rozsudky okresního a krajského soudu a vrátil věc ke krajskému soudu s tím, aby se upřesnilo, kterou instituci má Babiš kvůli své evidenci v registrech StB žalovat.
Krajský soud v Bratislavě v obnoveném líčení zamítl Babišovu žalobu a v souladu s rozhodnutím ústavního soudu uvedl, že žalovat by bylo třeba slovenské ministerstvo vnitra.