Jako debunking se označuje ověřování již publikovaných informací. Je to přibližně sto let starý termín, který doslova znamená „zbavit něco nesmyslů“. Při debunkingu pracuje fact-checker (ověřující osoba, např. novinář) s již zveřejněnou informací. Zasazuje ji do kontextu známých ověřitelných faktů a zjišťuje, zda odpovídá realitě. V Česku jsou známé například portály manipulatori.cz nebo hlidacipes.org, v USA patří mezi nejznámnějí snopes.org, factcheck.org nebo politifact.com.

Výhodou debunkingu nebo fact-checkingu je srozumitelnost a obvykle i vysoká objektivita, protože všechna tvrzení jsou opatřena odkazy na původní zdroje. Nevýhodou je pomalá reakce, protože výroků bude vždy více, než kolik jich bude možné ověřit. Navíc se obvykle nepravdivý výrok šíří mnohem rychleji a dále, než jeho následné ověření.

Naopak prebunking spočívá ve vysvětlení nebo dokonce „prožití“ toho, jakých technik dezinformace obvykle využívají. Může jít například o hru, ve které se hráč vžije do někoho, kdo na falešných zprávách a dezinformacích vydělává. Díky tomu si osvojí, jakých technik dezinformátoři používají (zvýrazňování emocí, vágní neověřitelná vyjádření, kreativní práci se zdroji, zatajování kontextu apod.).

Další z technik prebunkingu je vysvětlení základních manipulátorských technik formou videoklipů. Divák se seznámí s tím, v čem spočívají argumentační fauly jako falešná dichotomie nebo útoky na osobu mluvčího. Studie ukázaly, že znalost základních technik manipulace může posloužit jako „očkování“, díky kterému jsou lidé následně schopni rozpoznat větší množství falešných a manipulujících zpráv.