Nejefektivnějším bojem proti změně klimatu je podle ní podnikat věci, které mění širší systém okolo nás. „Tím nemyslím, že by osobní volby neměly smysl – například v našich spotřebních vzorcích je ohromná síla k řešení klimatické krize. To, co se rozhodneme spotřebovávat nebo jaký typ dopravy volíme, má velký dopad, protože i malými rozhodnutími ohledně vlastní poptávky utváříme nabídku okolo sebe, a tím otevíráme další možnosti pro ostatní. Například když se rozhodneme jezdit do práce více na kole, tlačíme tím město k většímu rozšíření cyklostezek, které pak umožňují cyklodopravu i ostatním. Nicméně tvrzení, že když chce člověk něco dělat s klimatickou změnou, tak se má výhradně orientovat na sebe a na své volby, je hrozně zkreslující a nebezpečné. Protože zakrývá systémovou podstatu problému a tlačí lidi do toho, aby nehledali systémová, ale pouze individuální řešení,“ varuje.

Seznam Zprávy se Harmáčkové zeptaly, zda existuje nějaký hlavní nešvar, k němuž ve velkých městech jako je Praha nebo krajské metropole z hlediska poškozování klimatu dochází? Je jich prý mnoho. „Zaprvé se jedná o nedostatečné rozšiřování zeleně, tlak na úbytek stromů v ulicích, rušení nebo zastavování zelených území. S každou ztracenou zelenou plochou nebo stromem ztrácíme ‚přírodní klimatizaci‘ města, což potom dost bolestně pociťujeme v současných vlnách horka. Zadruhé se jedná o zcela nedostatečnou podporu MHD, pěší dopravy a cyklodopravy, které by měly mít jak z hlediska kvality života obyvatel – fitness, dobrá dostupnost, kvalita ovzduší, tak z hlediska klimatického rizika, přednost,“ míní.

Dodává, že v řadě evropských měst vidíme, že rozvoj MHD, pěší dopravy a cyklodopravy je absolutní prioritou, což spolu s ozeleněním vede k výraznému zvýšení kvality života ve městech. Česká větší města by se podle ní měla měla v tomto inspirovat příklady fungujících opatření: zlepšovat MHD – kapacitu vozů, frekvenci spojů, rozšiřovat síť – rozšiřovat cyklostezky a pěší zóny, zabraňovat úbytku zeleně a naopak ji rozšiřovat – ochrana větších zelených ploch, rozšiřování menších zelených ploch a stromů v ulicích. „V tomhle ohledu není potřeba vymýšlet nic nového ani trvat na řešeních z minulosti – stačí se porozhlédnout po již fungujících zahraničních příkladech,“ radí.

Na dotaz Seznam Zpráv, zda mají nějaký zaznamenáníhodný efekt opatření, k nimž dnes někde v Česku sahají, jako je intenzivnější vysazování stromů, ponechávání některých zelených ploch-trávníků bez sekání, povinnost developerů u nových staveb budovat zelené střechy nebo je osazovat solárními panely, Harmáčková odpovídá, že toto všechno dnes pomáhá lidem bez úhony přežít v rozpálených ulicích.

„Všechna tato opatření mají velký význam, protože výrazně snižují přehřívání ulic. Trávníky posekané u země ve vlnách horka usychají a neplní funkce, které od nich jako lidé potřebujeme – proto je pro nás lepší nechat trávu o něco vyšší. Také je nutné zdůraznit, že nově vysazené stromy jsou daleko méně účinné než stromy vzrostlé – jak z hlediska zmírňování změny klimatu, tak z hlediska stínění a zvlhčování vzduchu, tedy působení jako ‚přírodní klimatizace‘. Proto je důležité chránit již vzrostlé stromy v našem okolí, nejen sázet nové,“ vysvětluje.

„Za sebe myslím, že není nutné se soustředit na nějaké extrémy, ale na běžné věci, které můžeme změnit v každodenním životě. Z hlediska života v menších obcích bychom v první řadě měli podpořit svoji obec, ať se nezbavuje stromů ve veřejných prostranstvích – mají pro nás jako pro lidi řadu důležitých přínosů. Ve druhé řadě je dobré zvážit, jestli můžeme aspoň na části vlastní zahrady oželet anglický trávník, a místo toho zvolit takový druh trávy, kterou je možné nechat více povyrůst.“