Z pohledu wellbeingu žáků by to řadě z nich nesporně pomohlo. Prodloužila by se jim doba spánku, v první a druhé vyučovací hodině by se u mnoha dětí zvýšila schopnost soustředění na obsah výuky. Jejich vzdělávání by bylo efektivnější. Dojíždějící žáci často musí vstávat před šestou hodinou ranní, aby se do školy dostali na 8. hodinu, některé školy s vysokým podílem dojíždějících žáků dokonce výuku začínají v 7:45. Jaká je efektivita odpolední výuky v těchto školách, je velká otázka. Ředitelé škol mají již nyní možnost nastavit začátek výuky na pozdější dobu, příliš využíváno to však není. V ČR by plošné posunutí začátku výuky vyžadovalo rozsáhlejší změny v pracovní době určitých profesí, jízdních řádech atd. Obávám se, že nejen v souvislosti s wellbeingem žáků je třeba řešit naléhavější problémy českého školství.
Již nyní může ředitel školy rozhodnout, že výuka začne později než v 8 hodin (nebo naopak dříve). Platná legislativa je v tomto flexibilní, takže není třeba ji měnit. Návrh chápu jako podnět k diskuzi uvnitř jednotlivých škol, zda začátek výuky neposunout. V případě ZŠ by s tím musela souhlasit drtivá většina rodičů. U SŠ si to dovedu představit spíše. Pan ministr navrhuje, aby se první hodina škrtla bez náhrady. Žáci by tudíž měli o 5 hodin týdně méně. Ovšem již nyní mají čeští žáci ZŠ výrazně méně hodin než v zahraničí. Průměr OECD činí 7638 hodin a EU 7213 hodin, zatímco v ČR je to pouze 7020 hodin. Překvapivě mají naši žáci skoro nejméně volna v Evropě. V ČR je v průběhu roku 195 dní školní výuky, kdežto průměr EU činí jen 181 dní.
Byla bych velmi ráda, kdybychom neskákali na prázdninovou „okurkovou“ sezónu a zabývali se zejména výzvami, které před českým školstvím stojí – ukrajinské děti, revize RVP, implementace Strategie 2030+, změna pregraduální přípravy učitelů, reforma přijímacích a maturitních zkoušek. Školy již teď mají možnost si začátek školy nastavit podle svých potřeb – celková změna pro všechny by si vyžádala zcela zásadní změny životního stylu celé společnosti a tak daleko ještě bohužel nejsme.
O začátku výuky rozhodují ředitelé škol a jsou i v současnosti školy, které zahajují výuku později než v 8 hodin. Rozhodnutí záleží na podmínkách konkrétní školy, na domluvě s rodiči, na velikosti školy, na dopravní obslužnosti, na návaznosti volnočasových aktivit, na pracovním režimu rodičů apod. Jiná situace bude u mladších žáků na 1. stupni ZŠ, jiná u žáků na střední škole, jinak to bude u velkých škol, jinak u městských nebo venkovských. Důležité je, aby každá škola měla možnost začátek výuky upravit podle toho, jak to dané komunitě vyhovuje. A tu mají i nyní. Současně je vhodné rozumně stanovovat předmětovou skladbu prvních vyučovacích hodin, s ohledem na psychohygienické souvislosti a postupnou denní adaptaci žáků.
Ta otázka má dvě roviny. Existují hodnověrné důkazy o tom, že z hlediska vzdělávání je brzký začátek školního vyučování handicap. Začátek školy je reliktem spojeným s historickým obdobím, v němž charakter hospodářství vyžadoval brzké vstávání. Potud nemá v současnosti žádné generální opodstatnění a je na místě hledat způsob, jak tento kontraproduktivní přežitek odstranit. Druhou rovinou je ale to, jak ostatně říká pan ministr Balaš, že v některých školách potřeba začínat dříve trvá, zejména kvůli rodinným podmínkám. Z toho vyplývá, že plošné nařízení, které by nutilo všechny školy začínat výuku později, smysl v současnosti nemá. V tomto okamžiku je ideální doporučit ředitelům škol, aby standardní začátek výuky posunuli o hodinu, pokud tomu rozhodné okolnosti nebrání s tím, že ředitel školy by měl takové okolnosti hodnověrně doložit České školní inspekci. Jako největší úskalí této změny vnímám nikoliv vnější okolnosti, ale prostý zvyk a neochotu ke změně. To ale nepovažuju za rozhodnou okolnost, která by měla určovat charakter vzdělávání, nejen v případě začátku školy.
Začátek vyučování v regionech nejčastěji závisí na dopravních spojích, které jsou velmi pečlivě laděné navzájem za celá léta. Nikdo ale nebrání městským školám či komukoliv jinému, když se tak všichni v dané škole dohodnou, to posunout. Pokud by došlo k plošné úpravě začátku vyučování od devíti, není to jen o začátku školy. Ale navazuje to na biorytmy celé rodiny, které musí být v souladu, jinak narazíme na ohromné logistické problémy (kdo udělá snídani, kdo dopraví děti do školy atd.). Je pravda, že velká města (týká se především Prahy a Brna) vstávají čím dál později a dospělí tam začínají práci dnes běžně v 9 hodin. Ale venkov jede nadále na velmi časné vstávání a pracuje se běžně od šesti, nejpozději 7 hodin. I obchody otevírají v 8, nikoliv v 9-10 jako v Praze.
Diskuse na téma „děti začnou chodit do školy na 9 hodin“ je naprosto zbytečná. Kdy lidem dojde, že princip „one size fits all“ se hodí akorát na reklamní trička?! Každému to bude vyhovovat jinak a věci je třeba přizpůsobovat podle potřeby aktuální situaci. I dnes je v pravomoci každého ředitele školy, případně školské rady, určit začátek školní výuky. A mělo by to tak zůstat, protože je to opravdu individuální záležitost. Není třeba tyto věci měnit, nemusíme dále regulovat už tak přeregulovaný svět, ve kterém žijeme. Navíc to nepovažuji v daný okamžik za prioritu, která by se měla ve školství řešit. Máme úplně jiné problémy, které musíme skutečně dotáhnout do konce.
Mám zkušenost s tím, že naše vyučování začíná v půl deváté a myslím, že to vyhovuje jak našim žákům, tak učitelům. I tak ale některé děti chodí do družiny na sedmou, protože jejich rodiče musí zkrátka odjet do práce. Pokud se posune pouze začátek vyučování, ale nepřizpůsobí se jízdní řády, pracovní doby firem nebo další související okolnosti, nemá smysl plošně zavádět podobné změny. Každá škola si může zvolit, v kolik hodin začne s výukou. Myslím, že je v kompetenci vedení škol, aby – pokud je to možné – tuto změnu udělali. Vědí nejlépe, jaká je situace v jejich regionu a zda by jejich žáci (a potažmo jejich rodiče) považovali posun začátku vyučování za přínosný. Befel seshora v tomto případě podle mě není dobré řešení.