Klikněte na řádek pro zobrazení vysvětlení pojmu.
Pěstouni na přechodnou dobu mají dítě ve své péči po dobu maximálně jednoho roku. Jedná se tedy o krátkodobé řešení krizové situace. Účelem je především poskytnout původní rodině dítěte čas na zlepšení podmínek, případně na hledání náhradní rodiny. Díky krátkodobým pěstounům tak děti nemusejí skončit v ústavní péči, například dětském domově.
Dítě je umístěno k dlouhodobým pěstounům, pokud se předpokládá, že se během roku nezvládne vrátit ke své původní rodině, která zároveň však nedá souhlas k adopci. Zákonnými zástupci dítěte zůstávají jeho biologičtí rodiče, kteří mají právo vědět o vývoji dítěte a vidět se s ním. Navíc mohou jen oni dávat právní souhlasy pro dítě (například souhlas s neurgentní operací v nemocnici).
Tito pěstouni jsou po nezbytných kurzech zařazeni do evidence pěstounů, z níž mohou být vybráni jako vhodní náhradní rodiče pro konkrétní dítě.
Tito pěstouni jsou příbuzní či blízké osoby dítěte. Pokud se biologičtí rodiče nedokážou o své dítě postarat, děti nejčastěji končí právě u příbuzných, především u prarodičů.
Poručníci v praxi fungují stejně jako pěstouni, pokud soud nerozhodne jinak. Dostávají rovněž příspěvek od státu jako pěstouni. Rozdílem je, že zákonnými zástupci nejsou již biologičtí rodiče, ale poručníci.
Adopcí se biologičtí rodiče vzdávají všech práv na dítě. Při osvojení mají noví rodiče stejná práva a povinnosti, jako by měli rodiče biologičtí. Osvojením vzniká právní i rodinný vztah, jelikož mezi novou rodinou a dítětem vzniká nový poměr – mezi rodičem a dítětem.
Vzniká většinou, když se mezi příbuznými najde někdo, kdo by se o dítě postaral. Péče jiné osoby má přednost před péčí ústavní a péčí cizích osob, pokud to je v zájmu dítěte. Pečující osoby mají nárok na výživné od biologických rodičů dítěte.
Tato péče většinou slouží pěstounům, kteří čekají na rozhodnutí soudu o pěstounství, ale chtějí si již dítě vzít k sobě (obdobně platí i pro péči před osvojením).