Pod písmenem „H“ se skrývá zkratka pro hemagglutinin — tedy protein, díky kterému se dokáže chřipkový virus přichytit na naše buňky a donutit je, aby ho pohltily. Jeho role je tedy velmi podobná nechvalně proslulému spike (S) proteinu viru SARS-CoV-2. Písmeno „N“ pak značí protein zvaný neuraminidáza. Její role spočívá v tom, že umožňuje nově vzniklému viru odpojit se od buňky, která ho stvořila.

Známe osmnáct různých hemagglutininů. H1-H18. Neuraminidáz asi jedenáct. N1-N11. Asi už tušíte, kam tím mířím.

Pro hemagglutinin i pro neuraminidázu je vyhrazen v genomu chřipky jeden zvláštní kousek. Pokud se potkají v jedné buňce dva různé kmeny chřipky, řekněme H2N1 a H1N3, může se lehce stát, že se kusy genomu prohodí mezi sebou a vznikne tak úplně nový virus — třeba, v našem případě, H1N1. Tomu říkáme antigenní shift, neboli antigenní zlom, kdy se genetická informace viru změní najednou, skokem.

Něco podobného se stalo v roce 2009, kdy jsme registrovali poslední chřipkovou pandemii, způsobenou právě kmenem H1N1. Znáte ho spíše jako „prasečí chřipku“, případně „Mexickou chřipku“. Jen tento kmen chřipkového viru zabil asi 300000 lidí.

Antigenní drift je naopak akumulace bodových změn v genomu chřipky, často usnadněná imunitním tlakem. Při každé virové replikaci dochází ke vzniku bodových mutací v jeho RNA. Tyto mutace jsou většinou pro virus nepříznivé, neboť poškozují jeho funkci.

Čas od času se ale stane, že se některá z bodových změn ukáže pro virus jako lepší, než varianta původní. Virus s touto změnou se pak může účinněji prosadit v populaci, protože má určitou výhodu oproti viru původnímu.

Antigenní drift je často spojen s imunitním tlakem, tedy procesem, kdy je „výhodnost“ dané mutované varianty ovlivněna existující imunitou v populaci.