Jakýsi náznak čehosi podobného snad můžeme najít třeba ve slavné písni Jižák od Lesíka Hajdovského, což je ale umělecké dílo, které se podílelo na vytvoření určitého povědomí o Jižním Městě, ale jistě nešlo o přímý odraz sociální reality.

A po stadiu méněcennosti a nadřazenosti pak v ideálním případě může přijít stadium sebepřijetí bez opovrhování druhými. Nicméně mnozí zdejší lidé možná zaujímají tento postoj už nyní, aniž by někdy procházeli fází méněcennosti.

I když: Pokud jim dáte dostatečně sugestivní otázky a budete trpěliví, dočkáte se prohlášení o tom, že se cítí poněkud nadřazeni nad vychvalovanými a prestižními Vinohrady s hlučnými tramvajemi a vysokými domy bez výtahů. Ovšem i v takovém vámi vyprovokovaném případě jde asi spíš o nadsázku: Neznám nikoho, kdo by to s onou „nadřazeností“ myslel vážně.

Myslím, že mnozí zdejší obyvatelé vlastně ani netuší, že by mohli/měli být marginalizovaní.

O autorovi: Jan Lukavec je český publicista, spisovatel, knihovník v Národní knihovně ČR a redaktor časopisu iLiteratura.cz pro oblast non-fiction literatury. Říká o sobě, že na Jižáku žije odjakživa.