Prvky vzácných zemin

EU momentálně rozlišuje asi 15 druhů vzácných zemin v kategorii CRM. Používají se především do high-tech produktů. Jsou klíčové například pro výrobu permanentních magnetů, které se dále používají ve smartphonech, televizích, počítačích, autech či větrných elektrárnách.

Téměř 99 procent dodávek těchto nerostů do EU v současnosti pochází z Číny, stejně jako asi 98 procent permanentních magnetů, které se do EU dováží.

I přes jejich název se tyto minerály v přírodě vyskytují relativně hojně – jejich těžba je nicméně nebezpečná. Největší známé evropské naleziště vzácných zemin bylo objeveno v severním Švédsku v lednu, ale zahájení těžby může trvat 10 až 15 let. EU také plánuje importovat vzácné zeminy z Austrálie, a v budoucnu podpořit investice do kapacit potřebných k těžbě a zpracování vzácných zemin na Ukrajině.

5,5x do roku 2050 (globálně).

Lithium

Lithium je vysoce žádané především kvůli výrobě baterií (elektromobilita), ale používá se i k výrobě žáruvzdorného skla, nebo keramiky.

Lithium je do EU importováno především z Chile (se kterým se EU nyní chystá významně prohloubit spolupráci), část však pochází i z Ruska či USA

V Evropě existuje několik větších ložisek (například v Portugalsku, České republice, Španělsku, nebo Srbsku – které však není členem EU). Otázkou však je, zdali země nenarazí na odpor místních obyvatel. Další zásoby se pak nachází například v Austrálii, Argentině, Bolívii, Číně a USA.

57x do roku 2050 (globálně).

Platinové kovy

Z pohledu zelené tranzice jsou platinové kovy zásadní především pro využití vodíku v dopravě.

Nejvýznamnějším dodavatelem do EU je momentálně JAR (71 %), významnými producenty a dodavateli jsou však také Rusko nebo USA.

Kanada či Zimbabwe. EU se nicméně chystá prohloubit spolupráci a podpořit další investice v JAR.

570x do roku 2050 (globálně).

Hořčík

Hořčík je klíčový pro výrobu hliníkových slitin a výrobu oceli. Používá se v mnoha odvětvích včetně dopravy a vesmírného průmyslu, stejně jako ve spotřební elektronice (notebooky a mobilní telefony) a při výrobě léčiv.

Za nedostatek evropských kapacit je částečně zodpovědná čínská výrobní a exportní politika, která svým evropským protějškům znemožnila v produkci hořčíku cenově konkurovat. Poslední evropské hutě byly uzavřeny v roce 2001. Blok proto získává drtivou většinu – až 93 % – tohoto kovu z právě Číny, která je také zdaleka největším světovým producentem hořčíku.

Evropa má pouze malá ložiska tohoto kovu. Dalším producentem je například USA, ale její podíl na globálním trhu jsou asi pouze čtyři procenta.

Kobalt

Dříve se využíval především k výrobě modrého pigmentu. Dnes se však používá především k výrobě dobíjecích baterií pro chytré telefony a elektromobily. Používá se však také v leteckém průmyslu a zemědělství.

Asi 63 % světové těžby kobaltu probíhá v Kongu, které je také hlavním dodavatelem pro EU. Těžba je však považována za problematickou, protože často dochází k porušování lidských práv a dětské práci. 60 % světového kobaltu se pak rafinuje v Číně. Finsko a Francouzská Guyana také tvoří malý podíl importu do EU.

Navýšení domácí produkce v rámci EU, či dovoz z Kanady nebo Číny.

Boritany

Většinou se používají k výrobě skla, ale nalezneme je také v hnojivech. Používají se také například k izolaci domů, v některých součástech automobilů, nebo a ve zdravotnictví.

EU v současnosti importuje asi 98 % boritanů z Turecka.

Dalšími velkými producenty boritanů jsou USA (24 % světové produkce), a Chile (11 %). V Evropě se nachází naleziště například v Srbsku.